Mantra je vlastní hinduismu, buddhismu a dalším asijským náboženstvím. Hinduistická mantra je „mystický zvuk“ v rozsahu od několika písmen po několik vět, které se mnohokrát opakují. V hinduismu tak existuje přesvědčení o totožnosti jména a toho, co je tím jménem označeno, proto opakování jména něčeho zpřítomňuje to označované - „neomezená účinnost manter vyplývá z toho, že jsou (nebo se alespoň správným přednesem mohou stát) "předměty", které představují. V buddhismu je mantra chápána jako zvuková vibrace. Mantra ukazuje na dokonalé vlastnosti mysli a ten, kdo ji opakuje v meditaci nebo mimo ni postupně dosahuje těchto vlastností. Je chápána také jako ochranný zvuk který zamezuje tomu, aby se v mysli uchytily negativní dojmy, což by sebou v budoucnu neslo nežádoucí následky. Nejznámější je mantra Milující oči. Její znění v Tibetu je OM MANI PEME HUNG. Opakování této mantry rozpouští všechny rušivé emoce a má nedozírný význam.

Při mantře sedím v poloze zkříženého (tureckého sedu). Dbám na rovná záda, to znamená, že se neprohýbám v bedrech, vtáhnu břicho, vtáhnu žebra. A volně dýchám. Vtažené břicho a vtažená žebra neznamenají zadržování dechu, naopak. Pouze tak předcházím hrbení se nebo prohýbání se v bederní oblasti. Rovnám páteř, obratel po obratli kolmo ke stropu. Je to pocit, jako bych měla v páteři strunu a ta mne vytahovala vzhůru. Nohy jsou uvolněné, sed je příjemný. Dlaně jsou spojené v pozici modlitby před hrudníkem. Někdy využívám dlaní pro zlepšení dýchání. Hřbety dlaní mám na kolenou, dlaně jsou otočené vzhůru. Pokud chci ještě více zdokonalit techniku dýchání, spojím ukazováček a palec na obou dlaních.